Veronika Likóová
Veronika Likóová
Vypadá to jako byt. Na fotkách to vypadá jako byt. I realitní makléř to nazval bytem. Ale ve skutečnosti to může být něco trochu jiného. Například ateliér. Nebo družstevní podíl. Anebo… dobře maskovaný ležák v nabídce.
A právě proto vznikl tenhle článek.
Protože pod elegantním označením „byt 2+kk s balkonem“ se může skrývat ledacos. Někdy i malý právní labyrint, který může ovlivnit financování, pojištění, i budoucí prodej.
Tady je přehled tří nejčastějších typů „bytů“, se kterými se lze na trhu setkat - a hlavně toho, co je mezi nimi rozdílné.
Zlatý standard, chcete-li. Kupuje se nemovitost zapsaná v katastru jako jednotka - bytová. Kupující se stává jejím výlučným vlastníkem, může ji volně prodat, pronajmout, darovat, zatížit hypotékou, nebo v ní chovat tři border kolie a sbírat známky. Zápis v katastru nemovitostí je veřejný, právní vztahy jsou jasné a transparentní. Poplatek za vklad kupní smlouvy na katastru je 2 000 Kč.
Tady se nekupuje byt, ale podíl v bytovém družstvu, který je spojen s právem nájmu ke konkrétnímu bytu. Jinými slovy - fyzicky člověk v bytě bydlí, ale vlastníkem není. Tím je družstvo. Převod podílu se neprovádí přes katastr, ale přes dohodu a zápis v evidenci družstva. Z toho plyne několik věcí: například komplikovanější financování - většina bank nedá na družstevní podíl klasickou hypotéku, je potřeba ručit jinou nemovitostí, která bude zástavou a bude sloužit k zajištění hypotečního úvěru, případně je nutné, aby družstevní byt bylo možné převést do osobního vlastnictví do několik měsíců. Další důležitou věcí, se kterou je potřeba počítat při výběru ,,družstevního bytu" je omezená možnost nakládání s bytem (např. podnájem podléhá schválení družstva, mohou za to chtít i poplatek z podnájmu).
Na druhou stranu - převod je rychlý, a cena bývá obvykle o něco nižší než u bytu v osobním vlastnictví. Jen pozor na ten detail: kupující se nestává vlastníkem bytu, ale „členem klubu“.
Vždycky se podívejte na stanovy družstva, jsou zde podmínky, koho přijmou za člena a jaké jsou poplatky spojené s převodem družstevního podílu.
Vypadá jako byt. Opravdu. Má kuchyňskou linku, koupelnu, okna. Ale právně je vedený jako nebytový prostor – s označením ateliér na listu vlastnictví. A to má své důsledky. V první řadě – takový prostor není určen k trvalému bydlení. Což může znamenat komplikace s hypotékou, pojištěním domácnosti, ale i s tím, že si tam člověk nemůže oficiálně zřídit trvalé bydliště.
A proč vůbec ateliéry v developerských projektech vznikají?
Protože jsou to takové realitní „šedé eminence“:
Nejedná se o byt podle občanského zákoníku - takže ani některé právní ochrany nájemníků zde neplatí. Přesto se tyto prostory běžně prodávají a obývají, zejména v developerských projektech, kde je ateliér levnější alternativou k bytu.
Z hlediska práva to není obytná jednotka, takže by se tam teoreticky nemělo dlouhodobě bydlet. Realita? Dneska tam lidi bydlí úplně běžně.
A parkování? Tak to je kapitola sama o sobě. U ateliéru je šance, že k němu nebude žádné místo v garáži, vyšší než u normálního bytu.
Balkón ale občas má - i když spíš jako „nástavbu luxusu“, ne standard. Takže jo: můžeš mít ateliér s výhledem a kávu na terase. Jen pak auto nech někde… no kdekoliv jinde.
Když se řekne „byt“, člověk si představí stěny, kuchyň a postel. Ale právník si představí výpis z katastru, list vlastnictví a druh jednotky. A realitní makléř by si měl představit obojí.
Tenhle článek má jeden cíl: pomoct lidem rozpoznat, co si opravdu kupují. Protože koupit si „tak trochu nebyt“ může být pro někoho v pořádku – ale jen pokud o tom ví. Pokud ne, může z příjemného bydlení vzniknout poměrně nepříjemné zjištění.
© Copyright 2025
Vytvořili v: 